Historie britské kočky, kořeny plemene britské kočky sahají do 19. století.
 Britové začali podle vytvořeného plemenného standardu,
který popisoval krátkosrstou kočku mohutného peršanského typu, šlechtit ze svých domácích koček svou národní rasu.
Vybírali zavalité, statné domácí kočky s hustým plyšovým kožichem.
Často je křížili s perskými kočkami, aby docílili lepší stavby těla a poté barevné rozmanitosti.
Důležité pro šlechtění plemene byly hloubka a tón barvy srsti a očí.
Zpočátku byla britská kočka chována pouze s modrou barvou srsti, která byla velmi žádána a je tomu tak dodnes.
Až do roku 1976 se mohla ve Velké Británii každá domácí kočka stát britskou krátkosrstou kočkou,
musela jen splnit stanovený plemenný standard.
V roce 1981 došlo k oddělení britských koček od evropských a byl vypracován samostatný standard plemene.
 
SOUČASTNOST
V současné době je britská kočka celosvětově jedním z nejoblíbenějších plemen,
výjimkou jsou snad jen Spojené státy americké.
V České republice každým rokem jejich počet stále narůstá a plemenná kniha registruje mnoho odchovů.
Britská kočka dokonce předčila své předky v podobě perských koček a 
řadí se tedy na první příčku odchovaných jedinců za jeden rok.
 
STANDART
Britská kočka je středně velká až velká. Váží kolem 4 až 9 kilo. 
Nejkrásnější je po třetím roce života, do té doby stále roste a dospívá.
Hlava typové britské krátkosrsté kočky má být kulatá, masivní, se širokou lebkou nasazená na krátký,
silný a svalnatý krk. Nos je krátký, rovný a široký, s lehkým prohnutím.
Nesmí být ukončen stopem jako je tomu u perských koček. Brada je silná.
Pro dospělé kocoury jsou charakteristické masivní "kocouří tváře" a celkově jsou mnohem větší než kočky.
Malé uši jsou na špičkách zakulacené a posazené daleko od sebe. Oči jsou velké a kulaté, široce otevřené, daleko od sebe posazené,
s barvou závislou na barvě srsti - modré kočky mají oranžové oči,
colourpointi modré, stříbřité je mají zelené. Krátké a silné končetiny s pevnými,
kulatými tlapkami nesou mohutné, dobře osvalené tělo. Tato postava se označuje jako "cobby".
Britská kočka má krátkou hustou, plyšovou srst s bohatou podsadou.
Srsti se říká křupavá, není přiléhavá k tělu. Je tak kvalitní, že kočce nevadí zima i jakékoliv nepříznivé počasí.
Ocas je krátký a tlustý se zakulacenou špičkou. Kočka celkově působí podsaditě.
 
POVAHA
Britská kočka má ráda svůj klid. Je to pravá anglická dáma.
Má vyrovnanou a příjemnou povahu. Je chytrá, snášenlivá, přátelská, mírná a mazlivá, ne však vlezlá.Uchovává si svůj charakter .
Pokud s něčím nesouhlasí a něco se jí nelíbí, je to na ni znát. Na každou změnu je ji třeba pomalu navykat, zvláště když je starší.
Miluje své lidi a s oblibou je sleduje. Často ji najdete v koupelně, jak pozoruje tekoucí vodu.
Tato mohutná kočka je aktivní,  al i nedává svou přítomnost v bytě moc najevo.
Je proto dokonalým bytovým mazlíčkem. Jako kotě je však velmi hravá a aktivnější.
Přes den ráda spí, ale jen co zarachotí klíče s radostí vás přivítá, ať už jdete odkudkoli.
Není však v její povaze dožadovat se nějak zvlášť pozornosti./ tak to se nedá říct u našich koček, stále s námi,
stále požadují naši pozornost, leží na klíně, návštěvy vítají.... / ale rády se pořádně proběhnou, hlavně večer. 
Vychází velmi dobře s dětmi, předpkladem ovšem je dobrá socializace kotěte od raného věku.
Snáší se dobře i s jinými zvířaty.
 
BARVY SRSTI U KOČEK
 FIFe dnes uznává přes dvě stovky barevných variet britských koček.
Nejvíce je bezpochyby oblíbená modrá barva.
 
JEDNOBAREVNÉ
Do této skupiny zařazujeme britské kočky s barvou černou, modrou, čokoládovou, lilovou, bílou, krémovou a červenou. Všechny tyto barvy srsti doplňují krásné oranžové oči, které musí být stejnoměrně zbarvené.
Jen u bílých se mohou objevit i modré oči, někdy je jedno oko modré a druhé oranžové. 
 
ŽELVOVINOVÉ
Pokud je kočka jednobarevná, má být krémová nebo červená barva v srsti melírovaná, barvy se překrývají.
Pokud je kočka navíc s bílou skvrnitostí, jsou žádané krémové nebo červené ohraničené skvrny v srsti,
které nepřecházejí do základní barvy. Želvovinové mohou být pouze kočičky.
 
S BÍLOU
Bílá může být v srsti různě kvantitativně rozmístěna.
Bikoloři mají bílou barvu rozmístěnou maximálně do 1/3 plochy srsti a v obličeji by měli mít obrácené V.
Jako harlekýn je označována kočka s více než 1/3 bílé barvy srsti, van je kočka s pár flíčky na hlavě a barevným ocasem.
 
KRESBOVÉ
Kresby v srsti se vyskytují tyto: tygrovaná - mackerel, tečkovaná - spotted a mramorovaná - blotched.
Kresby se vyskytují v základních plných barvách a mají být co nejzřetelnější. 
 
STŘÍBŘITÉ
Jsou do nich zahrnované barvy kouřové (smoke), závojové (shell), stínované (shaded).
Velmi zajímavé barvy vzniknou, když se stříbřité barvy snoubí s kresbou.
Pak mluvíme např. o takzvaných "whiskas" kočkách.
 
COLOUPOINT
U britek se taktéž vyskytují akromelanické znaky. Tyto modroočky začínají mít velký úspěch.
Koťata se rodí bílá a později se jim vybarvují hlava, tlapky a ocas. Mohou být s kresbou, plnobarevné i s bílou skvrnitostí.
 
DLOUHOSRSTÉ 
Občas se ve vrhu britských koťat objeví dlouhosrstí jedinci, i když oba rodiče byli krátkosrstí.
Je to dáno geny z dřívějšího křížení s perskými kočkami. Objevují se zvláště v holandských liniích.
Tyto dlouhosrstá koťata se dále k chovu britských krátkosrstých nesmějí využívat, rodokmen však dostane každé kotě po rodičích s průkazem původu. Mohou se vystavovat, ovšem ne jako britská krátkosrstá kočka, ale jako dlouhosrstá.
Ve felinologické organizaci FIFe britská dlouhosrstá kočka je uznaným plemen,
a proto se na českých výstavách setkáte s dlouhosrstou varietou pod označením XLH -
dlouhosrstá neuznaného plemene, ale už získá i chovnost.
Zatímco v dalších světových spolcích TICA a CFA je jejich rodokmen veden a standard je popsán.
Tyto kočky bývají nazývány také lowlander, highlander či britannica.
 
Zdroj - internet - historie britské kočky